v Tebe. Říká mi už dlouho
můj Pán, Bůh. Jeho důvěru dlouhý čas postupně poznávám. Někdy je to cestou
klikatou, jindy přímou. Bůh mi odkrývá tolik své krásy, nad kterou velmi žasnu.
Tomu někdy ale přechází prolití slz z tíhy mnoha životních svízelných
situací, starostí a nakonec mu upřímně děkuji…
Přemýšlela jsem o tom, jak je to
možné, že se náš manželský život dokáže změnit, otočit, obnovit. Možná napíšu
pitomost, ale vnímám, že je to osobní důvěrou. Důvěra také znamená odevzdat mu
vše co mám, Bůh na to slyší a ví přesně co potřebuji a jak mě jako nástroj boží
použije. Je to těžké přiznávat i přijímat, ale život božích dětí má právě tento
smysl. Důvěřovat, odevzdávat, přijímat, radovat se, děkovat, chválit… Tak roste
naše srdce do velikosti a víra sílí. Potom člověk přijde na to, že je tak
upřímně milován a třeba dokáže denně žasnou z maličkostí, přijímat i
složitější úkoly v pokoji. Opravdová důvěra projde i ohněm, aby spálila
faleš, strach. I tato součást víry je těžká, ale zdá se, že nás nepotkala pro
nic za nic.
„Důvěra dělá
zázraky“, říká svatá Terezie z Lisieux. Nejsou to zázraky na okamžité
vyslyšení a často ani ne podle našich představ. Nicméně to znamená obohatit se
a vidět pravou Boží tvář – růstem ve víře.
A tak mi Bůh, jako jednu z odpovědí na mou důvěru, dal
do cesty mou kmotřenku, které o letošních Velikonocích, mám svědčit svým slovem
a životem, aby její víra byla živá. Pomůžu ji obléct v „nového člověka“.
Stále je to pro mě neuvěřitelné, ale i krásné. Již jsem s ní prožila i
první skrutinia. Popravdě jsem byla ve svém nitru kapku nervózní. Stála jsem
vedle ní a držela ji za rameno, jako povzbuzení ode mne dostala malý štípanec.
A já jako povzbuzení dostala úsměv kněze
a tu obrovskou Boží důvěru.
Na závěr bych dodala slova z knihy Cesta důvěry a lásky
(Inspirace Terezie z Lisieux pro 21. století), která mě oslovila a mohu
se nimi ztotožnit a klidně je odkazuji i
mé milé kmotřence:
„…vyzývá nás, abychom znovu objevili a uvedli do života ty
správné postoje které způsobí, že nás navštíví milost. Taková praxe vyžaduje
spoustu trpělivosti a vytrvalosti, úsilí a odvahy „na správném místě“: nejedná
se o pokusy změnit sebe sama, které jsou předem odsouzené k neúspěchu, ale
o vytrvalost v plodném úsilí, které nás úspěšně otvírá Božímu působení.“
Žádné komentáře:
Okomentovat