čtvrtek 31. prosince 2015

Pod štítem



Poslední den v roce.  Říká mi to, že mám napsat poslední list do naší oddílové kroniky roku 2015.  Už jsem to v menší měřítku provedla a zde mám prostor pro ještě jiné srovnání myšlenek, dojmů... Dělám to proto, abychom to, co děláme, uchovávali v paměti, neboť to, co děláme, si zaslouží uchovat, aby další generaci mohly číst o našich skutcích, které jsou výjimečné. Výjimečnosti našich skutků dodává například naše bezprostřední dobrovolnost a cesta za Dobrem, které chceme ukazovat a předávat druhým.  Když jsem se znovu podívala na poslední stranu kalendáře pro tento týden, tak výrok, který tam je napsán, mi zapadá do myšlenek, které zde rozepisuji: „Život jsme dostali darem proto, abychom se i my mohli stát darem pro druhé.“  I celoroční život a celá skautská výchova směřuje právě k tomuto výroku. Snažíme se vychovávat, aby z dětí a mladých lidí nebyli sobečtí lidé, aby nespatřovali život jen v materiální stránce a pohodlí, aby zkrátka ten život stál za něco víc. Vychováváme děti a mladé pomocí skautských ideálů, které ukazují, jak být správným a dobrým člověkem, jenž se nebojí podat pomocnou ruku, sám něco vytvořit, pečovat o druhé, učit se naslouchat, být členem skupiny, umět spolupracovat, komunikovat…. A mnohem a mnohem víc a to je přece skvělé. Neznám nic, kde by se takto dobře a všestranně děti rozvíjely a čas jim někdo zcela dobrovolně, intenzivně a rád věnoval. Mám otevřené oči, vidím to, co jiní zatím nevidí anebo vidět ani nechtějí.  Mnozí také říkají, že skaut je náročný. Ovšem, není náhodou život sám o sobě náročný či náročnější? Na skauting tak nazírat nelze, protože s uvědoměním si, že skautská výchova je výchovou pro život, se náš pohled musí změnit. Nevychováme lidi, kteří se jen chlubí, co dokáže jejich hlas, nohy… Vychováváme lidi, se kterými se bude dát žít (např. v manželství), kteří ochotně pod štítem dobrých hodnot povedou ostatní, ukážou jim dobrou cestu a mnozí se stanou vzorem…

 "... proto hned v úvodě své rozpravy zdůrazňuji, že skautování jest výchovný systém, výchovu a výuku rodinnou i školní doplňující, a to systém jak bohatý prostředky výchovnými, tak šťastně a důmyslně propracovaný a v četných zemích kulturních již šťastně rozvinutý." Píše ve své knize Význam skautování z roku 1913 Franišek Čáda.

Věřím, že výsledky skautské výchovy jsou v mnohém znát a pokud ne, dozrávají časem. Já osobně poslední dobou velmi vnímám, jak naše skautky začínají dospívat. V mnohém dovedou překvapit, a když je poslouchám o tom, kde samy nabídly skautskou pomoc, tak je to pro mě nádherný důkaz, že skautská výchova má opravdu dobré působení na výchovu mladých lidí. Stačí jim dát prostor.

 "Skauting není nějaká nová cesta výchovy tělesné, ani není to jakýsi pokus  o reformu v té neb oné stránce, nýbrž jest to určitá výchovná soustava, jest to zároveň výchovná instituce, a tam, kde náležitě rozkvetl, jest to i výchovná  orgganizace..." (z knihy Význam skautování 1913, František Čáda)

Výchova patří k nejdůležitějším věcem na světě. Je zvláštní to takto pojmenovat, jako kdyby na výchově vše záleželo. Zamysleme se.... Záleží. I František Čáda si toho byl vědom, jako mnoho dalších. "Výchovu nesmíme pojímati úzkoprse , jakobychom jen my, dospělí, nebo dokonce jen my, vychovatelé, učitelé apod. vychovávali děti, není tomu tak: výchova není nikdy hotova, my všichni napořád vychováváme se navzájem, vychováváme jiné a jsme vychováváni - buď dobře nebo špatně." Na výchově záleží, už jen proto, že máme zájem, aby z dětí, mládeže, vyrostli dobří... lidé. Jenže nic nejde jen tak samo a jen tak jednostranně...
Letošní rok byl víceméně u nás v oddíle různorodý. Bylo nás málo a měli jsme problémy s účastí na výpravách, oddílovkách. Za to tábor byl moc krásný, i když komorní. Pak přišel krásný úspěch ve Svojsíkově závodě družiny Svišťů. Probojovali se do celostátního kola. Zažili a prožili jsme mnoho krásných chvil i napříč smutky, které nás poslední dobou více postihovaly. Jako vedoucí, bych to smutky nazvala. Jsou to ty špatné docházky, neomluvy, nesplněné úkoly, lennost, výmluvy… Jenže kdybych skauting a náš oddíl hodnotila jen tím, co špatného se stalo, nemohla bych říci, jak skvělá je skautská výchova!
Ač si to někteří z nás neradi přiznáváme, tak problémy i kříže, které nás přirozeně postihují, znamenají pro nás něco důležitého. Jestliže je přijmeme a poté se jim postavíme, věřme nebo ne, naučí nás mnohé věci a dokonce se nám podaří najít s nimi i řešení. Proto i to těžké nelze odstřihnout a říci, že už bude bez toho vyhráno. Skaut je „bojovník“, průzkumník… Jeho život je jiný, než člověka, který neprožívá skautské a ani jiné dobrodružství, které se snaží pomáhat lidem za každých okolností.
Snad rok 2016 bude v mnohém lepší. Musíme se ale o to snažit.  Pod štítem Dobra mějme naše úmysly po celý rok...



sobota 26. prosince 2015

Píseň vánoční

Na horama vyšla hvězda, která nikdy nesvítila, cože je to za znamení, cože je to za novina..." zní v jedné krásné písni od Hany a Petra Ulrychových. Jestliže se pozastavíme nad slovy, jaká nikdy nesvítila, tak nás to musí trknout. Musí se v nás probudit zvědavost, která se ptá, cože je to za hvězdu? Je to hvězda opravdu
tak neobyčejná, tak krásná anebo je nám to jedno?

Každému z nás Bůh (pro někoho neexistující) vložil do srdce něco, co nám dovolí pochybovat, ptát se, hledat něco vyššího, co nás přesahuje.... Jistě to zažil každý z nás za život. A jen málokomu se povede dát onomu tajemnému hledání, pochybování vyšší smysl, aby vyrostl, otevřel oči a díval se na svět ne světskýma, ale božíma očima. Dát prostor Bohu dokáže jen ten, který otevře srdce. Zjistí, že Bůh existuje a je tu pro každého z nás.

V těchto dnech více než kdy jindy upíráme zrak k jesličkám, kde se pro mnohé narodil Spasitel světa a pro mnohé, kteří mají zavřené srdce a nechtějí si to přiznat, se narodilo jen dítě, o jehož životním příběhu vypráví
jedna bájná kniha jménem Bible.
Malé boží dítě, Ježíš Kristus, narozené v jesličkách má pro všechny poselství: "On se stal pro nás chudým, abychom zbohatli z jeho chudoby." (srov. Kr 8,9) jestliže toto poselství, které nám stále vypravují krásné hvězdy na nebi, přijememe, otevřeme mu své srdce, po kterém on jedině touží, nic jiného nám nebere, jen žehná, začnou se dít nádherné věci...

Naše těžká doba, kde peníze, hromadění majetku, nedostatek práce kazí vztahy, rozděluje rodiny, je tu stále Někdo, kdo nás má rád a je tu pro každého z nás. Má pro nás jiné poselství, které není z tohoto světa a proto neuslyšíme, kolik má pro nás čeho hmotného, ale jeho poselství tkví v tom, že posiluje naše srdce, abycom byli vnímaví pro druhé, učili se naslouchat, posiluje ducha, abychom měli sílu bojovat prostřednictvím Dobra, těší naše zoufaství a beznaděj...

Já stále věřím a nemyslím si, že je to naivní. Možná jsou to silná slova, pro nevěřící lidi, moje zkušenost je jiná

Radostné a požehanané svátky, ať jsou naplněné milostí a Nadějí...