Jedno letní čtení mi připomnělo neustále
se zvláštně proměňující obraz, na kterém se skrývá ten nejkrásnější
poklad. Obraz se skládá z mnoha a mnoha maličkých částí a každá část je
jedinečná. Okem často nepostřehnutelná, ale srdcem pohnutelná. Když se
ty části obrazu složí dohromady, trvá to dlouho, možná celý život…
odhalí ten nekrásnější poklad.
Je to čas zhmotňující se určitým
způsobem do okamžiků. Každá částečka je malý okamžik, který je schopen
hřát život srdce hodně dlouho. Okamžiky jako částečky přichází krok za
krokem, vedou kamsi až na vrcholek, odkud vidíš určitou část, nikoli
celek. Dalo by se to pomyslně nazvat neviditelné umění. V tom spočívá
ten Umělcův kumšt. Umělec dal příslib, se kterým lze tvořit, skládat,
ale žádnou zásobu toho, se kterou by se vždycky dalo ku tvoření či
skládání počítat. Vzpomínám si na moment, kdy odkrývám stanovou plachtou
za kterou se ukrývají dvě prosté postele. Jedna pro mě a druhá pro ni.
Říkám si, kdo ví jaké bydlení to letos bude? Co můžu očekávat? Anebo se
jen nechat překvapovat? Poté se rozhlížím po louce, kde už se vesele
běhá a jiskří to energií i těšením. Společně jsme opustili alespoň na
chvíli „větší“ civilizaci a zabydleli se tam, kde je večer opravdová
tma, kde můžu téměř denně vidět nebe poseté hvězdami, kde ranní paprsek
pomalu vstupuje skrze plachtu a ohřívá… Jsme mimo velká a mnohdy
zbytečná lákadla. Jsme na sobě závislí ještě víc. A ten menší plácek
kolem se pro nás najednou stává středem světa. Vše se odehraje zde. Na
tomto plácku se uvnitř nás odehrává toliko tajných bitev. Jestliže chci
nějakou svou bitvu vyhrát je příhodné jak je v Exupéryho Citadele psáno:
„Stvořit lásku k věžím, které vládnou písku.“ Přines lásku a kolem ní
se zrodí to, co je potřebné a povede nás dál...
Dnešní doba sice přináší toliko
možností, ale často si protiřečí. Máme zájem o samostatnější dítě, ale
často my určujeme to, co je trendy, co by se hodilo, aby… Moje oči
viděly krásné poklady. Sbírat do zásoby nešly. V tom tkví jedinečnost
tohoto umění. Vést a počkat, dívat, nesbírat. Uchvacoval mne pocit
samostatnosti, který pramenil ze zážitku svobody. Ne z takové, kde je
dovoleno vše, ale z takové která pramení z vedení. Dítě se připojuje k
činnostem, protože vidí, že tak se to dělá a žijí tím všichni. Nabývá
sebedůvěru. Je důležitá, neboť ona „dává možnost vybírat ne podle
společenského tlaku, ale podle skutečných zájmů a hodnot.“(Noemi
Aldort).
A tak věřím, že poklady nelze jen
hledat, často je už máme. Avšak jejich podoba se nám teprve postupně
odhaluje, abychom se jich také mohli nevšedně dotýkat a obohacovat se
jimi.
z prázdnin
