Vést se

Občas uvažuji nad tím co konám, zda to, co dělám, má smysl. Vynoří se mi mnoho myšlenek a nejtěžší je si v nich zase udělat pořádek, který mi dopřeje toho, aby byla mysl opět klidná a na takové otázky vyvěrající z mých myšlenek bych našla odpovídající odpověď.

Je těžké vést lidi k tomu, k čemu si myslím, že je dobré a člověka rozvíjí, zbavuje jeho sobectví které se zdá, že je mu přirozeně vlastní. Co je dobré? Věřím, že dobré je jistě být takovou osobností, která umí pomáhat, je snaživá, umí přelézt překážku se ctí na hrudi, osobnost, která se usmívá se snaží usmát, i když ona nebo jiný prožívá těžkosti a dát mu tím úsměvem paprsek do duše a prosvětlit alespoň trochu den Zkrátka a dobře, je dobré, když se člověk snaží být lepším pro druhé. Jen tak omezuje své sobectví, které je zhoubou rozvoje lidství.

Lidství je založeno na štěstí. Být šťastný a o štěstí usilovat a jít si za ním. Není to ale štěstí rovnající se spokojenosti. Jsem spokojený sám ze sebou, nikomu neškodím, umí se radovat, jsem materiálně zabezpečen a to je také velké štěstí…  Bohužel, tohle „štěstí“ je omezeno jakousi mou ohrádkou, za kterou se nedívám. Tohle „mé štěstí se jmenuje spokojenost.

Pravé štěstí je spojeno se širšími souvislostmi, které nejsou ovlivňovány mými definicemi a představami!

Až opustím své představy o štěstí, které jsou křehké, snadno potopitelné, teprve se vydám do neprobádaných hlubin, které mi budou odkrývat pravou podstatu štěstí, která je na nás zcela nezávislá.

Je těžké se za takovým štěstím vydat. Pokud jsme ovlivněni mnoha silnými vlivy, které  udupávají pravou podstatu a pochopení cesty za štěstím. Je těžké takové štěstí pochopit.

P. Josef Mixa říká: „Je to jako  kdyby člověk chtěl uprostřed velkoměsta sledovat v noci hvězdy na obloze. Jsou tam, ale pro záplavu pouličních světel je neuvidí.“  

On také říká další trefnou myšlenku týkající se překážky cesty za pravou podstatou štěstí: „Jak může člověk, který propadl způsobu myšlení a žití technického světa 21. století, pochopit tak riskantní zasazení se o službu druhému…“  

Kdo ale uslyší pozvání na touto cestu a vydá se na ni, vnoří se do hlubin, kde se mi bude odkrývat pravá podstata štěstí, smysl lidství.

Lord Baden-Powell tu podstatu lidství a tedy cestu za štěstím shrnul do pár slov, které jsou nám zcela pochopitelné: „Potlačení našeho já, rozvíjení lásky k bližnímu služba druhým dokonale mění lidské srdce, dělají z člověka jinou bytost. Přestává se potom ptá. „Co dostanu?“ ale ptá se:. „Co mohu v životě dát druhým?“

Štěstí je odvaha, je to opustit zajištěnost a dát se s odvahou do náruče Tajemství. Nejde to hned, snadno, je k tomu třeba „pečlivé vedení lodi“ píše ve své knize lord Robert Baden-Powell.

Cesta za štěstím je občas trnitá (nedaří se nám, kritika, neúspěch, smutek….), ale to k cestě patří. Jen cesta bez překážek je přece podivná. Je skautům  vlastní na cestě za štěstím, aby „posláni na tento svět zázraků a  krásy se zvláštní schopností oceniti je a vážiti si jich, v mnohých případech i s možností přičiniti se rukou svou k rozmnožení jich a se způsobilostí pomáhati jiným, místo abychom je překonávali a tím vším se radovali ze života, to jest — b y l i  šťastni.“ Píše lord Robert Baden-Powell.  Za tím Štěstím je třeba se vydat. Poznat jej blíže.
 Směřuje-li má cesta z Štěstím, jdu dobře. Prokazatelně je to v mém životě vidět.