Na prahu roku. Přede mnou leží otazníky.
Co náš čeká? Stejně se nedozvím, i tak dobře jsem si schopna do jisté
míry říct. Co mě ale pálí, jsou otázky. Někdy jsou svíravé a hledat na
ně odpověď je jako házení hrachu na stěnu, jindy jsou takové… že hledat
na ně odpověď vede k nepokoji mého nitra.Co mi kapku pomáhá je zvednout
hlavu v pravý okamžik, tak snáze najdu nebo nenajdu takovou odpověď,
jakou potřebuji. Nedávno mě přepadly ty mé chmury z určitého důvodu a
byla jsem vnitru dosti neklidná. Bohužel se na takové chmury odpověď
nesnadno hledá, jelikož na to odpověď ani není, v tom je ten vtip. I
přesto jsem dostala takovou odpověď, jen co jsem zvedla hlavu výš při
mytí země. Na stěně visel nový kalendář s trefnou myšlenkou a tak jsem
se kapku uklidnila. Další odpověď přišla, když jsem otevřela krásnou
knížku, myšlenky v ní mě uzemnily. Duch svatý má velkou moc… I přesto ta
odpověď byla nijaká, možná odpověď ještě přijde…
Každý z násmá uvnitř sebe nějaký
otazník, strach, nejistotu. Myslím, že je to přirozené. Přirozené to již
není tehdy, začne-li to být chorobné.
Možná na prahu roku se nás ty naše
otazníky dotýkají čím více, ale vím, že by mě to nemělo znepokojovat.
Křesťanská Naděje mluví o něčem jiném. Ukotvit svůj život v Bohu.
A pokud ve mně vyvstane nejistota,
nepokoj. Musím se ptát jinak. Nikoliv proč?, ale jak?, k čemu?. Ty mé
neviditelné otazníky začnou dostávat jakoby viditelnější tvar. Usilovat o
lepší rozhledy můžeme jen my s boží pomocí.
Pravidla i nepravidla otázek a otazníků
V okamžiku, kdy na nás dolehne zkouška, se vynoří tisíce otázek: Proč? Co jsem…? Kde jsem…?
Zkoušku musíme přijmout a vydat se po cestě přijetí.
Je lepší prohrát malou bitvu, abych mohl vyhrát válku.
Jakmile pochopíme, k čemu jsme voláni, objevíme v sobě novou sílu, která nám pomůže zkoušku překonat a proměnit ji v pozitivní.
Ne na všechny otázky, které jsou oprávněné, se musí najít jasná odpověď. Pozor na uveznění se v kolotoči.
Všechno vědět a všechno chápat z našeho lidského hlediska nás nespasí.
Hledat pravý důvod tázání.
Skutečnými otázkami v našem životě jsou jen ty, které nás při hledání odpovědi přivedou k osobnímu obrácení, k růstu v lásce.
A nakonec je tu osobní tip na neustálý neklid, ale vím sama, že je to mnohdy těžké.
Nežádejme definitivní odpovědi ani
odpovědi s obecnou a dlouhodobou platností, ale smiřme se s tím, že se
nám dostane světla „aspoň pro dnešní den“ (refrén básně sv. Terezie
z Lisieux)
(z knihy Cesta důvěry a lásky, Jacquess Philippe)
Přijetí cesty "přijetí" je prospěšné a člověku bude docházet to, co prožívá.
Žádné komentáře:
Okomentovat