Nyní už pomalu uzavírám prázdninovým kufr, do které jsem, obrazně
řečeno, namačkala mnoho vůní, obrazů tváří lidí, stisků rukou, pohledů
do krajin, mnoho krásných slov, činů, a společné práce. Vše si chci
v kufru ponechat a následně ho zavřít, aby nic nemohlo uniknout ven.
V srdci mám ale jedno toužebné přání - občas chci do toho kufru
nahlédnout. Možná se přede mnou znovu, tentokrát iluzivně, vynoří
prázdniny. Bude to krásné a možná mi potečou po tváři slzy štěstí a
radosti. Pokleknu a upřímně Bohu sdělím svou vděčnost.
Ještě teď v nohách ucítím šimrání trávy mezi prsty, když jsem kráčela
po louce, ještě teď si vzpomenu na nádherné výhledy, stoupání do kopců,
pozorování slunce. Vidím také plout mraky. Nejraději bych zase seděla
na pařezu, rozhlížela se po výšinách a povídala si s Bohem. Tyhle
asociace pro mě znamenají okamžiky z konce prázdninových dnů mezi fajn
lidmi, kteří pracují pro společnou myšlenku i ideály.
Jednu věc, kterou do toho kufru mačkat nemusím, je moje lesoškolácké
heslo (i erb). Ano, i já jsem vplula (teprve) do kruhu členů lesní
školy. Zažila jsem mnoho neskutečných chvil uprostřed nádherného
bratrství. U závěrečního ohně, jsem v sobě cítila takové zvláštní
napětí. Opět jsem se zavazovala k něčemu, co je pro mě velmi důležité.
Oheň plápolal, ticho, ve vzduchu vířila úcta, pokora... Každý z nás se
představoval ostatním a zároveň vyslovoval to, čím chce svůj
lesoškolácký i obyčejný život naplnit. Znovu jsem si mohla uvědomit, jak
mi neustále Bůh dává možnosti něčím a někým být, i když bych se někdy
nejraději zakopala před vším a měla klid. Když se mu odevzdáš, on si tu
skulinku najde, aby prosvítil chmurné i náročné dny. I tehdy, když mám
někdy mnoho neskutečných starostí, nosím v srdci bolest, zatínám zuby, i
když bych nejraději utekla neznámo kam. Bůh mě vede. Často mi ukazuje,
až kam je schopen zajít – až na hranu. Tak nás má rád. O mém hesle (i
erbu) jsem přemýšlela v daném prostoru i čase několik dní. Společně
s Ním jsem se rozhodla pro tři slova. Jsou to slova, ve kterých jsem se
našla, která mě povedou a která ukazují, co vlastně dělám, co jsem. Až
teď mi to došlo.
Od jisté doby vnímám, že můj životní příběh jistou logiku má. Je úžasné to vědět.
Žádné komentáře:
Okomentovat