Prázdniny s sebou přináší neskutečně
mnoho radovánek, krásných zážitků, podívané... Je to sice všechno hezké,
možná to bude v mysli i v srdci někoho znít ještě nějakou dobu po
prázdninách. Já měla letos už po dvanácté opět možnost si všímat něčeho
více, než jen toho, co jsem si mohla urvat jen pro sebe. Stále cítím
obrovskou radost, když mi bylo dáno pocítit, jak dozrává vnitřní ovoce
těch, které mám kolem sebe. Je to ovoce, které je neobyčejné a chutná
jinak než to, které utrhneme ze stromu, keře. Takové ovoce kolem mě
zraje pomalu a vím, že potřebuje „opečovávat“, aby mohlo dobře druhým
chutnat. Nebylo jen na povrchu krásné a uvnitř shnilé. Stojí to velkou
námahu, ale já s tím za těch x let počítám a každý rok se vrhám spolu
s ostatními do pěstebního dobrodružství. Tak mě Pán vede a učí. Pokaždé
to vždycky stojí za to.
Letos jsem dostala neobyčejný dar, který
jsem mohla rozbalit jedině v přítomnosti druhých. Darem bylo právě
nakouknout do procesu zrání tohoto vnitřního ovoce. Mám také dojem, že
letos jsem prožila vnitřní uzdravení. Když to člověk prožije, pocítí, má
opravdovou zkušenost i vědomí, že je boží milované dítě, vidí věci
jinak (nově, nadějně, radostně, vnímá sílu Ducha sv. ...). Předtím jsem
to tak nemohla vidět. Můj proces zrání velmi ovlivnil a stále formuje a
životní styl, jehož mottem je „Každý den vykonat alespoň jeden dobrý
skutek“. Díky němu mi bylo dáno najít svůj trvalý bod před patnácti lety
a dnes je tento bod zajímavě rozvinut a já jsem šťastná. Neskutečně mi
v každodenním životě pomáhá. Také bych řekla, že žasnu kam mě Pán
v tomto bodu pořád zve a vede:). Někdo by ofrněl nos nad tímto životním
stylem, ale já jsem neskutečně vděčná. Díky Bože.
„Když jsme našli svůj trvalý bod, už
se nemusíme otáčet jako korouhvička, ale můžeme si vychutnávat každý
okamžik života. Jestliže byly dříve naše dny poznamenány napětím a
únavou, dnes se nám zdá, že překypujeme nevyčerpatelnou energií. Cítíme
se probuzení, odpočatí a uzdravení a máme obrovskou chuť do života.
Poctivá práce na revizi života, jejímž základem je uvědomění modlitba,
odpuštění a vděčnost, přirozeně vede k tomu, že kombinace vyrovnaného
optimismu a zdravého realismu se stane vzrušujícím životním stylem.
Objevíme jak jsou cesty Páně nekonečné právě v možnostech, které nabízí
život....“ Z knihy Najdi v sobě sílu radosti od Marino Parodi.
Zapomněla jsem dodat, že ten dar byl letos prostě neobyčejný. Ale to byste museli vidět mýma očima a srdcem:).
P.S Právě probíhá celosvětové setkání skautů v Japonsku. Více třeba na www.jamboree.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat