Litomyšl je krásná a má kouzlo zvláštnosti. Vypravili jsme se sami prvního srpnového dne. Já natěšena, že uvidím tolik krásy, na které pracovaly lidské ruce, srdce i rozum. Vše tomu tak bylo, avšak tohle byl nakonec pro mě popis obalu, tedy zvenčí. Co bylo uvnitř ve mně místy vyvolávalo menší smutek či zklamání. Že ony objekty neslouží k původním účelům, a že věci nejsou na svém místě. Kostel, který patří státu, zámecká kaple ve které se konají jen světské obřady. Najednou mi to připadalo nemožné. Najednou to ve mně vyvolávalo vlnu smutku. Snažila jsem se na takové skutečnosti příliš nemyslet. Když jsem se podívala do výšin kostela, málem jsem se vznášela. I když se v tom kostele konají světské obřady, nikdo nesmaže viditelné stopy po tom, že tahle stavba stejně míří k nebi a chválí Boha, jeho krásu, jeho skutečnou neskutečnost. Dřívě těch duchovních staveb bylo více. Byl to důkaz toho, co lidé mají více v hlavně. Dneska máme v hlavě konzum, proto je tu tolik obchodů... Není to divné?
(Foceno mobilem)
Žádné komentáře:
Okomentovat