Na některé chvíle se nemá čekat, až…
až…., ale jít do toho, i s nulovou investicí. Mám nyní na mysli dobrotu,
která se často schovává, za tím ale, než aby mohla vyjít v daném
okamžiku vyjít ven a mít co největší účinek. Přiznám se, že toto ovoce
je na jednu stranu dosti chutné a na druhu stranu je náročné jej
vypěstovat či nejlepší možnost - pěstovat. Často mě přepadají bláznivé
nápady, které ráda proměňuji v realitu. Zjistila jsem, že i to okolí se
určitým způsobem nějak mění. Moje nápady nejsou tak ohromující jako
např. svatého Františka z Assisi, o kterém Chesterton píše: „Mladý
blázen nebo mizera je přistižen, jak okrádá svého otce a prodává zboží,
které měl hlídat; a jediné vysvětlení, které podá je, že mu do ucha
promluvil jakýsi silný hlas odnikud a řekl mu, aby vyspravil trhliny
díry v jisté zdi.“ (G. K. Chesterton František z Assisi)
Je to stále poněkud výzva, udělat něco,
co ostatní potěší, jejich oči zajiskří. A to mě stále fascinuje, i když
je to jen opravdu maličkost! „Být kapku bláznem“ jako sv. František, to
mě přitahuje. Výstižně to formuluje Chesterton: „Chtěl být bláznem stále
víc a víc a chtěl být bláznem dvorního Krále ráje.“ Takové skutky
vyžadují změnu. Nelze dobrotu dělat jen proto, aby se sklízely ovace,
ale dělat to jako jak to myslela sv. Terezie z Lisieux: „zvedat spadlý
špendlík z lásky“, což je silnější. Vykonané dobro se vrací. Někdy je
jeho vůně velmi vnímatelná, jindy jsou to jen stopičky.
I když si někdy myslím, že moji vnitřní
lidskou část prázdnoty čekající na zaplnění, nezaplní ti či oni, mám
zkušenost, že takovou naši dobrotu nejvíce odráží děti. Nedávno mi moje
dcerka říkala: „Jsi nejlepší maminka na světě.“ Moje vrtkavé sebevědomí
se nad tím chvíli pozastaví, nastolí otázku: Čím jsem si to zasloužila?
Hm?, ale poté raději nechci o tom přemýšlet. Nicméně i to je signál, že
rodiče vychovávají tehdy, když o tom neví (například). Věřím, že takto
podobně intenzivněji se může dobrota šířit i mezi lidmi. Můj smysl pro
dobro je odvislý na Zdroj a taky na tom, že „Život je tvořen detaily,
které jej mohou udělat těžkým, nebo naopak lehkým.“(píše O. Haumonté)
Tak si to tu zpříjemňuji, je to mnohdy dřina. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat