Některé okamžiky života jakoby zrcadlily
to, co se do nich už dříve vkládalo. Mnohdy nám to dojde až za několik
(…) poté a možná nedojde … Jsou to spíše jen takové šimravé doteky,
které brzy odezní (zmizí z očí, rukou…), ale uvnitř zanechají hlubší
stopu. Jako mámy se mě to jistě více dotýká…
Je to několik týdnů zpět, co jsem
trávila nějakou hodinu na dětském hřišti. Sledovala jsem také nebe,
které se pomalu začalo zatahovat. Říkala jsem si, že je na čase raději
jet domů, protože to vypadalo vážně na déšť. Já sedla na kolo a dcerka
uháněla na koloběžce. Oběma nám to pěkně spolu frčelo. Asi v půli cesty
na nás dopadly první větší dešťové kapky, které postupně nabíraly na
intenzivitě. A když jsme musely zastavit na křižovatce na semaforu,
protože zrovna skočila červená, spustil se obrovský liják. Pohotově jsem
na dceru navlekla nepromokavou bundu, kterou jsem ji vezla v batohu.
Opravdu hodně pršelo, já měla za za chvíli promočené kalhoty, mikinu i
boty. To mě ale moc nezajímalo, spíše jsem si říkala, jak na to ona bude
reagovat, když takto mokneme. Podívala se na mě a já se na ni usmála a
ona mi to vrátila. Pak jsem jí ke všemu něco veselého v tom dešti
sdělila a začaly jsme se tomu společně hodně smát. Žádný brekot
nenastal. Jen smích. Až jsme přijely domů, s námahou jsme ze sebe
svlekly mokré oblečení, které jsme mohly i ždímat. Ještě jsme o tom
vtipkovaly. Byla to velmi zajímavá chvíle, kdy si jako rodič opět
uvědomíte, že dítě je „ovoce“ života, které zraje tak, mu to umožňujeme…
Je to velmi jednoduše řečeno. Když mu ukážu, že lze prožít radost
v nepřízni, je dost možné, že to zkusí také, protože ono vidí, slyší,
cítí… Bude si to ale přetvářet podle sebe. My mu dáváme jen jakýsi
stavební materiál.
Vím, že i když leje a já jsem tam s ním,
v pokoji, povzbuzuji, jsem pro něj takový maják – bezpečí a určité
jistoty. Platí to nejen v dešti. :-) Děti obohacují život, o tom není
pochyb. Je otázkou spíše na mě jako rodiče, jak jsem schopna si to
mnohdy ve svých starostech, bolestech uvědomovat. Někdy je to lehčí,
někdy těžší, ale přesto… Je tu náš život pod milujícím pohledem Pána,
který je mě schopen znovu a znovu povzbudit a posilnit. Žádný krok není
nijak bezcenný, ať je takový nebo takový.
Žádné komentáře:
Okomentovat