V potemnělém chrámě se rozezněly
přenádherné varhany. Stala jsem přes hodinu součástí Ježíšovy křížové
cesty. Improvizační melodie mě přesouvala do konkrétních okamžiků této
cestě na smrt. Mnohokrát to ve mně „křičelo“ a já jsem v každém
zastavení někde viděla sebe. Uvědomuji si, jako každý z nás, že On před
velikonočními svátky a o velikonočních svátcích prožije všechno. Radost,
děkování, strach, odevzdání, smíření, smrt, Vzkříšení. Každému okamžiku
dá takovou důvěru skrze naději, že je to nakonec proměněno ve
vítězství.
A co já? V mém životě tohle prožívám
také, akorát v jiných obrazech. Ve svém strachu, nejistotě, usebranosti,
ulítanosti, pýše… Člověk je kolikrát vlastmi silami, slovem, vnitřně
přibit na kříž. Jde pak o to, jak s tím naložit. Když si uvědomím, že On
je člověku tak blízko, nabízí se mu, podávám mu své ruce a vstávám. Je
to Láska, která se nabízí a zároveň se celá dává. Je to Láska, která
představuje plnost života.
Slyším melodii čtvrtého zastavení -
Ježíš potkává matku a ve mně trne. Vnímám jemnost, ve které se uvolňuje
tichý smutek, ale za několik okamžiků později pochopím, že je v tom
velmi vnímatelná naděje, která přehlušuje vnější dojem. Dívám se na její
zraněné oči hledící na jejího syna. V nich také zahlédnu její víru a
odevzdanost Bohu. Tiše se dívá na syna a ráda by jej objala. Připomíná
mi to, že je jako země, která „leží mlčenlivá, otevřená, bezbranná,
vystavená na milost nebi. Přijímá z nebe žár s sluneční paprsky, déšť a
rosu, ale přijímá i to, o nazýváme zúrodňováním, tedy hnůj a všechno, co
do ní vhazujeme. A o se děje? Přináší nám plody…“ (J. Zielinski).
Toto zastavení mě oslovilo vnitřně
nejvíce, protože i já jsem včera objala jednu kamarádku, které v to, co
věřím, tehdy přišlo vymyšlené. Objala jsem ji, dala ji ze sebe najevo,
že jsem s ní, i když to minule nepříjímala (protože…). Z radosti,
naděje, jako ta země. Lidské srdce zraje pomalu a Boží milosrdenství je
větší jako my... Obraz zastavení se mi o den později spojil s realitou.
Dát v sázku vlastní srdce, abych mohla být blíž ostatním...
Žádné komentáře:
Okomentovat