Jednou jsem si zapsala do svého
poznámkového deníku, který si příležitostně vedu: „Je těžké vejít
dobolesti druhého. Je nesnadné obout jeho boty a kráčet, vnímat to:
Anebo celou situaci vnímáme podle sebe. Myslím na to, jak je možné
naslouchat očima.“ Právě dneska jsem tuto nepatrnou poznámku
nalistovala. Měla jsem před očima všechno, co jsme prožili i prožíváme.
Jak svět může být krutý, jak se Bůh může zcela vzdálit jen tím, že my
nejsme schopni zareagovat na jeho znamení, snažíme se docílit tolika
skutečností ze svých sil či se dokážeme odtáhnout od něj tehdy, když nám
nedá brzo, hned, nebo v nejbližší době odpověď. Jsou to naše lidské
propady, které způsobují takový zmatek, že se ztratíme nejen ve víře,
ale i sami v sobě.
Jak si ale pomoci, abychom ustáli takový
tlak, že nejenom neřekneme Bohu sbohem, ale budeme ty těžkosti brát
s větším nadhledem, z boží blízkosti?
Sama jsem si kolikrát nedovedla poradit,
ale i tak jsem přesto doufala v Boha, že on dokáže v mé modlitbě
prosvětlit i ty kolikrát větší stíny než jsme my sami. Odpovědi ke mně
přicházely. Vnímala jsem větší bezpečí a jistotu a on mne sytil svou
touhou po Naději.
V mém deníku právě na druhé straně stojí
další poznámka, která přímo vybízí k tomu, abychom měli stále Naději,
on nám dal své znamení: „Od Boha očekáváme odpovědi, ale on nám zaslíbil
moudrost. Vedení k tomu, abych prokopala srdce a vedla mě moudrost
k touze srdce (není to každý nápad, co bys chtěla)“. Tohle jsou ty
nádechy, které oživují ochablost
našeho vnitřního srdcem. Je potřeba, aby
šlapalo, ze srdce jde láska a o tu Bůh stojí především. Vnímat boží
přítomnost a nehroutit se, když se občas jakoby vzdálí. Buď ta odpověď
teprve přijde nebo jsme vzdáleni my. Jen to přijmout a naslouchat a
přilnout k němu ještě více. „Bůh je diskrétní, on se nevnucuje,
respektuje naši svobodu, protože chce naši lásku.“ (z knihy Bůh je věší
než naše srdce). I tak můžeme Boha vnímat, když se chceme, ale nevíme co
se to děje..., přijmout skutečnost, že jsou okolnosti jinak, než my
sami chceme. On nám však dal tři znamení a autor této knihy (Bůh je
větší než naše srdce) o nich píše: „…nejnápadnější je krása přírody,
vlastní srdce a Ježíš.“
„Teprve později, až čas vše přiklopí, s rostoucí důvěrou i srdce pochopí.“ (Harry Farra)
Žádné komentáře:
Okomentovat