Poslední dobou mi vrtá hlavou mnoho
věcí. Zamýšlím se zřejmě nad nepochopitelným, nad neuchopitelným. Mám
dojem, že jsem někde v hlubině, kde Bůh existuje a když vyplavu
napovrch, všímám si, že zde Boha viditelně hledá málokdo a pojem vnitřní
slepota jako by byl jen bájí. Možná mě to zbytečně znervózňuje,
zbytečně přemýšlím, vždyť jistota víry je jasná. Co mi ale hodně pomáhá
tu Boží přítomnost vnímat je příroda. Tu, kterou jistě stvořil a ta,
která skvěle funguje, bez toho, aniž by ji člověk řídil. Stejně je to
s počasím, tohle člověk neovlivní a je to důkaz vyšší moci, boží
existence. Hodně jsem si to uvědomila nedávno, kdy jsem začala být
smutnější z toho co vidí, slyším… Prosté slova o tom, že rozdíl mezi
Bohem a člověkem je v tom, že Bůh je Stvořitel a člověk jen tvořitel.
Tvoří z toho, co Bůh pro člověka stvořil bylo dosti osvobozující a moje
duše se opět mohla radovat. Jestliže sled událostí, věcí mluví proti
existenci Boha, člověk tu rovnováhu víry najde v přírodě. Zblízka se na
ni podívat, studovat. Zjistí, že je nemožné, aby Bůh nebyl.
Uvědomuji si, že nepíšu žádné pecky, co
se u nás děje, jak co praktikujeme, tipy… Jen malá zamyšlení, pár slov,
za kterými hledám Boha, jeho přítomnost.
A tak choďme často ven, hledejme,
dívejme se… Procházet krajinou a vystopovat její příběh a tím i náš
příběh. Nestravovat se strachy, starostmi, prorazit houští, které nám
brání výhledu do budoucnosti. Dotýkat se naší Naděje, Ježíše „..neslíbil,
že odstraní všechny kříže z našeho života. Dává nám však možnost nově
porozumět naší situaci a tím ji proměňovat a ovládat.“ (z knihy Oslovit Zachea s. 371)
Žádné komentáře:
Okomentovat