Poslání lesoškoláka

Být lesoškolákem, co je to? Je to další cesta, na které se skaut zdokonaluje a neustále roste. Lesní škola navádí na další cestu. Nevíme sice, co nás na ni potká, ale jako skaut mám být připraven. Skautská myšlenka, praxe… nás k tomu rozhodně vede. Být či stát se lesoškolákem je být opravdovým skautem, bránit hnutí před tím, co skautské není a být odpovědný. Lesoškolák vede hnutí ze svého vnitřku, z přesvědčení….

Tato slova zazněla při jedné přednášce na letním běhu Jesenické lesní školy od bratra Sira. Velmi starý skaut, ale neuvěřitelně mu to pálí a ví, o čem mluví. K jeho životní zkušenosti se přidala i moudrost, kterou má ostatním, co říci. Takový má být život lesoškoláka. Abych to uvedla na rovinu. Letošní léto jsem byla na letním táboře pro vedoucí, kteří se chtějí dále vzdělávat a hledat cestu pro ostatní. A když budu ještě přesnější, jsem frekventant Jesenické lesní školy. Měla jsem potřebu někam vyjít a také něco načerpat. Konečně. Stále vzpomínám na obě setkání, jak na jaře, kdy jsme měli putovní víkend po Jeseníkách, tak také na letní tábor u osady Na horách. Na lesní škole jsem opravdově poznala, jak velkou hodnotu každý člověk má. Není to jen praxe, ale je to charakter. Setkala jsem se tam s ohromnými lidmi, kteří mohou být v mnohém ostatním vzorem. Navázala jsem tam pevné přátelství a neustále jsem cítila, jak je skautské bratrství opravdové. S lesní školou nejsem u konce, mám za sebou teprve polovinu. Přála bych každému, aby mohl zakusit to, co já, tam někde Na horách, na tamějších kopcích, denně se dívat na západy slunce nebo hvězdné nebe a usínat za zvuku trubky, která troubí skautskou večerku. Je toho mnoho, co jsme zatím zažili, ráda bych se o to postupně podělila v zápisech do naší oddílové kroniky, kam jsem o tom zatím nenapsala.

V roce 1925 vyšla útlá knížka Josefa Šimánka – Skauting, jeho podstata a význam a ethika. V této knize spisovatel píše, k čemu vlastně ten skauting je dobrý. „Snaže se vrátit člověka k přírodě, skauting nechce ovšem snížení kulturní úrovně životní, ani vytvoření umělého primitismu, jenž nese i v umění tak často známky degenerované přesycenosti. Usiluje o tom, aby rytmus našeho života zněl v souzvuku s rytmem přírodním, aby naše kultura byla spojencem přírody, nikoliv jejím protivníkem, čímž jediné lze odhaliti tajemství  pravého života, onoho života, jen může býti sám v sobě účelem a cílem. Chce vychovati mládež svobodného pohledu, pokornou před zdrcujícím mlčením všehomíra, hrdou a pevnou před sebou. Nesmí býti neživým nepřemýšlejícím strojem, nýbrž samostatnou tvůrčí jednotkou, chápající své povinnosti a svůj vztah k sobě, bližnímu a k vesmíru, Nejvyšší Pravdě a Lásce, uvědomující si vždy a všude rozsah své odpovědnosti, velikou cenu kázně, zázračnou moc soustředěné, disciplinované vůle.“ 

Spisovatel vystihl poměrně velkou část výchovné podstaty Junáka. To, co napsal před 90 lety, stále v hnutí platí. Je k tomu ale zapotřebí lidí odhodlaných a plných víry. Ve skautingu je jich stále dost, protože skautská myšlenka přece tvoří lepší svět. Je nutno, ten dnešní svět takto přetvářet, není možné bezhlavě konzumovat a to platí pro všechny generace. Zvláště pro děti a mládež, protože ony jsou terčem dnešního světa dospělých, kde je ceněn výkon, množství, vydat ze sebe co nejvíce emocí, zabýt veškerou volnou minutu množstvím činností, prožívat už v tak mladém věku vyčerpanost a do své komunikace neustále sázet spojení – nemám čas. Zdá se, že nynější postpostmoderní člověk dávno kapituloval na úsilí, které potřebuje vyvinout, aby nekonzumoval jen to, co mu nabízí svět. 

To, co má opravdovou hodnotu je charakter. Mít dobrý charakter, to je práce, úsilí, na celý život. Věřím, že dobrou výchovou v opravdové hodnoty se dá charakter snadněji pěstovat, s radostí. Podle Pascala existují tři sféry, které člověk může dosáhnout: oblast materiální, oblast ducha a inteligence, oblast svatosti. Většina lidí prý dosáhne jen té první mety.

Skaut může dosáhnout až té třetí, protože skauting není slepý a neučí konzumovat, brát. Naopak. Učíme hodnoty jako dávat, obětovat se, být laskavý, ctít Pravdu a Lásku, sloužit...

Poslání lesoškoláka je pro mě výzva a tak snad ji budu stále plnit. Je totiž neustále aktuální.